Rakouské Slezsko 1742

Rakouské Slezsko (německy Österreichisch-Schlesien), oficiálně Vévodství Horní a Dolní Slezsko (německy Herzogtum Ober- und Niederschlesien), je označení části historického Slezska, které zůstalo součástí habsburské monarchie po Vratislavském míru uzavřeném roku 1742. Území Rakouského Slezska je z větší části shodné s územím dnešního Českého Slezska, k Rakouskému Slezsku však patřila i dnešní polská část Těšínska a naopak k němu nepatřilo Hlučínsko.

Historie

Rakouské Slezsko roku 1746

První slezská válka znamenala pro habsburskou monarchii ztrátu většiny Slezska. Po uzavření Vratislavského míru roku 1742 zbylo pod vládou Habsburků pouze Těšínské knížectví (léno Františka Štěpána Lotrinského), část Krnovského a Nisského knížectví, část Opavského knížectví a drobnější stavovská panství AlbrechticeBílskoBohumínBruntálFrýdekFryštát, Německá Lutyně, Ráj, Petrovice, Rychvald a město Opava.

Ke správě Rakouského Slezska byl vzápětí vytvořen Královský úřad (Königliches Amt) v Opavě, který však při spojení slezské a moravské správy roku 1782 ukončil svou činnost a zemi nadále spravovalo Moravskoslezské gubernium. Samostatná politická správa byla obnovena až roku 1850.

1. července 1782 bylo císařským dekretem rakouské Slezsko spojeno s Moravou do jednoho správního celku, v jehož čele stálo Moravskoslezské gubernium se sídlem v Brně.

Období 1850-1918

Slezská zemská sněmovna v Opavě v roce 1900

Císařským rozhodnutím z 26. června 1849 bylo rakouské Slezsko (včetně moravských enkláv ve Slezsku) k 1. lednu 1850 od Moravy opět odděleno a stává se jednou z korunních zemí, vévodstvím Horní a Dolní Slezsko s hlavním městem Opavou.[5] V té době mělo i s územím moravských enkláv 5 147 km². Od 5. listopadu 1860 do 29. března 1861) opětovně spojeno s Moravou.Národnostní složení Rakouského Slezska a přilehlé části Pruského Slezska v roce 1912

V roce 1850 zároveň dochází ke zrušení obou slezských krajů (t.j. Opavského a Těšínského) a k jejich rozdělení mezi 22 nově vzniklých tzv smíšených okresů a 1 statutární město (Opava). Toto členění pak bylo roku 1868 nahrazeno členěním na 7 politických okresů (Bílsko, Bruntál, Fryštát, Frývaldov, Krnov, Opava, Těšín) a 3 statutární města, která k těmto okresům nenáležela (BílskoFrýdek a Opava). V roce 1896 vzniká z části území politického okresu Opava nový politický okres Bílovec, a 1. října 1901 také politický okres Frýdek, patřící původně do politického okresu Těšín). Tím se počet politických okresů do roku 1918 zvýšil na 9.

Území politických okresů se dále členilo na soudní okresy, což byly územní jednotky, podle kterých bylo organizováno soudnictví. Správu smíšených a později politických okresů řídilo okresní hejtmanství v čele s hejtmanem.Výtvarně pojatý znak Slezska, jehož autorem je rakouský heraldikHugo Gerhard Ströhl (1851–1919)

Na zemské úrovni byl od zavedení ústavního systému vlády a zemské samosprávy roku 1861 nejvyšším zákonodárným sborem Slezský zemský sněm se sídlem v Opavě, sestávající z 31 poslanců volených ve třech kuriích. V jeho čele stál zemský hejtman a zemský výbor. Státní správu ve Slezsku představoval zemský prezident (v jiných zemích Rakouska-Uherska většinou nazýván místodržící) a zemská vláda (v jiných zemích místodržitelství).

Sčítání lidu 1910 v Rakousku-Uhersku vykázalo následující údaje o obcovací řeči:

Se vznikem Československa se celé Rakouské Slezsko stalo jeho součástí jako Země Slezská, území Těšínska se však stalo předmětem sporu s Polskem (viz Československo-polský spor o Těšínsko).

Opava 17. století

V roce 1613 obdržel opavské knížectví Karel Lichtenštejnský od císaře Matyáše.
Karel Lichtenštejnský nebyl přijat protestanty žijícími v Opavě, ačkoliv vliv
Lichtenštejnů byl po bitvě u Bílé hory upevněn. Toto se ale změnilo během třicetileté války, kdy byla Opava několikrát dobyta Dány. Ke konci války byla Opava obléhaná i Švédy. Tyto těžké časy, kdy byla Opava zmítána válkou a mory, završil požár v roce 1689. Během požáru byla poškozena velká část města. Změna se pak udála i na poli náboženském, kdy sílily protireformační tlaky a obyvatelé města se tak znovu museli hlásit ke katolické víře.
Ve druhé polovině 17. století prudce oslabila knížecí moc ve prospěch
absolutistické panovnické moci Habsburků. Toto mělo vliv i na začlenění Opavy do jednotného daňového systému. Po třicetileté válce se v Opavě značně snížil počet obyvatel českého původu a výrazně vzrostl počet Němců.
Výroba a řemesla byly v Opavě stále řízeny cechovními pravidly a převládala
malovýroba.

Opava 16. století

Velký vliv na situaci v Opavě mělo Lutherovo náboženské reformační hnutí, ke kterému se přidalo množství opavských obyvatel. Po roce 1540 se mnoho opavských měšťanů přidalo k reformaci. To mělo vliv na náboženské poměry, kdy od poloviny 16. století, až po začátek 17. století byla většina Opavanů protestantského vyznání.


V roce 1522 byli z Opavy králem Ludvíkem vypověděni Židé. Poté byla Opava
stále více národnostním městem. To je zřetelné i z úředních dokumentů, které vznikaly v průběhu 16. století. Tyto dokumenty byly zpravidla v češtině nebo němčině. V roce 1579 pak císař Rudolf II. ustavil Opavě nový městský znak, jeho podoba je v Opavě používána dodnes.

Privilegium císaře Rudolfa II.

Ze dne 24. listopadu 1579 pochází privilegium císaře Rudolfa II., kterým Opavanům polepšoval městský znak. Ten vypadal následovně: polcený štít, v pravém poli polovina stříbrné orlice na červeném poli, levé stříbrné pole je dále polceno s třemi obrácenými červenými krokvemi na pravé polovině. Znak začal být používán ihned po vydání privilegia, avšak nadále se používal i dřívější znak. Privilegium samé se brzy ztratilo a polepšený znak začal být různě pozměňován, kdy byla například změněna orientace krokví.

Opava 15. století

Ve druhé polovině 15. století byli Přemyslovci vystřídáni pány z Kunštátu.
Opavským knížetem se stal Viktorin syn Jiřího Poděbradského, ten byl po otcově smrti nahrazen Matyášem Janem Korvínem. Ten byl po smrti svého otce nahrazen Jagellonci.15 Viktorín v roce 1476 propustil opavské předměšťany z robot. V průběhu středověku v Opavě stále více na důležitosti získávala městská rada, v souvislosti s tímto klesal význam dědičného fojta. V roce 1490 došlo k odkupu dědičného fojtství městem, fojtství tedy zaniklo úplně.

Opava ve 14. století

Opava 14. století je spojována s postavou Mikuláše II. Tomu bylo králem Janem uděleno Opavsko coby dědičné léno, spolu s Opavskem obdržel Mikuláš II. i titul kníže opavský. Mikuláš II. pak v roce 1318 potvrdil všem stavům knížectví opavského stejná práva a privilegia, jakých v té době bylo užíváno v markrabství moravském. V roce 1336 přijal Mikuláš II. knížectví ratibořské od krále Jana, toto se ale nevztahovalo na Kozlí a Hlivice. V roce 1325 byla opavská městská privilegia Mikulášem II. rozšířena, dále v roce 1327 rozšířil privilegia opavským kupcům a v roce 1333 zřídil při špitálu kapli pro trhovce12. Toto ještě více upevnilo postavení Opavy, coby významného centra obchodu.
Ve 13. století byla do Opavy umístěna královská mincovna, ale vlastní měnu tzv. opavský haléř byl Opavanům povolen razit až v roce 1433, a to knížaty Václavem, Mikulášem, Vilémem a Arnoštem. Na začátku 15. století se v Opavě usídlil knížecí dvůr na nově vybudovaném zámku. V souvislosti s husitskými válkami byla Opava v čele s knížetem Přemkem na straně husitských nepřátel. V období husitských válek stihl Opavu rozsáhlý požár, který zničil skoro celé město. Požár byl přírodní katastrofou, válka se ale podepsala na opavském okolí, a to jak válka husitská, tak válka česko-uherská.13
Všichni čeští panovníci mezi léty 1460 –1610 potvrdili Opavě všechna její
privilegia a mnohdy přidali další. To mělo za následek rychlou regeneraci města po válkách a přírodních katastrofách.

Opava 13. století

Ve 13. století se do Opavy přistěhovalo značné množství Židů a Němců, ačkoli
Opava původně sloužila jako sídliště slovanského lidu. Již od roku 1238 jsou patrné písemné zmínky o měšťanech opavských, nesoucích německé příjmení. Po ustanovení opavských městských práv se Němci stali vedoucí vrstvou opavského patriciátu. Největší vliv pak měli obchodníci, kteří obchodovali převážně s vínem. V 70. letech 13. století se změnil obchodní artikl opavských obchodníků, kteří začali vyvážet olovo. To souvisí opavským nabytím rudných dolů na Benešovsku.

Píše se rok 1247 a Opava dostala právo na konání výročního trhu

V roce 1247 dostala Opava od markraběte Přemysla Otakara II. právo na konání výročního trhu, součástí tohoto práva je i osvobození od placení mýta a cla. Toto osvobození se týká všech kupců, kteří směřují na tento trh. Udělení práva konat trh souvisí se získáním prostředků na nápravu škod učiněných mongolským vpádem v roce 1241.

Píše se rok 1224 a bude se o něm hovořit jako o roce, kdy byla založena Opava – latinsky Opavia německy Troppau slezsky Uopava


První dochovaná písemná zmínka o Opavě jako o městě je v listině z roku 1224. Tato listina vydaná českým králem Přemyslem I. není ustanovující listinou, ale rozšiřuje a potvrzuje udělená městská práva. Měšťanům je přiznáno právo na nakládání s vlastním majetkem a nemovitostmi, jsou osvobození od mýta. Dále se v tomto opise uděluje městu
mílové právo, které stanovuje okruh jedné míle od města, kde se nesmí obchodovats vínem, pivem a kořalkou, která není z Opavy. Městskému právu podřídil okolní vsi Ondřejovice, Lutkovice, Luboměřice, Slavíkovu ves, z druhého břehu řeky Hvozdnice vsi Napsdicari a Drahul. Originál se nedochoval.